Květen 2008

Sekretářka

10. května 2008 v 10:35 | Olga
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani:"Ahoj miláčku!"
Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do
kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil
lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: "Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?"
Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem
slyšel od rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné
atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se
sekretářka zeptala:
"Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!"
"Nemusíme se vlastně vůbec vracet."
"Nezajdeme ke mně?"
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?"
"Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do loznice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou
písničku.
...seděl jsem na gauči...
..a na sobě jsem měl jen slipy a ponožky...

Taky hezký...

2. května 2008 v 12:33 | Olga
"Proč přestat myslet na tebe nedokážu, proč vkrádáš se do všech mých snů,nevynechává to pár dnů.. Proč? Žádám vysvětlení" napsala jednoho podzimního večera dívka jménem Angela svému tajnému idolu.. Teď už ale tajný nebyl... Věděl, že po něm touží, ale ignoroval to.. Je to jen další poblázněná, naivní a hloupoučká holka, která se do něj zamilovala.. On- Lucius byl idolem hodně dívek. Tak proč by se k nim nemohla přidat také další že? Jenže on nevěděl jak je to s ní vážné. Dny i noci proplakala kvůli tomu, že ho nemůže mít. Nebyla pro něj dobrá.. Byli jen přátelé.. Nic víc.. Doufala,že po té sms se něco změní.. Ale ne.. Ani se neuráčel odepsat. Určitě měl na zábavu něco lepšího, než odepisovat nějaký puberťačce... Přece se nebude namáhat.. Ale kdyby jen tušil.. Kdyby jen tušil, co provedla. Zatímco on si užíval s dívkou jménem Rozárie na diskotéce, Angela v koupelně znovu nejmíň po tísící plakala a řezala se.. Už když ho poznala, týden po tom napsala dopis na rozloučenou, kdyby si "náhodou" přeřízla žílu... Měla ho mezi krabicí nazvanou "Vzpomínky zůstanou", ve které měla fotky svých nejbližších, několik i Luciuse...Vždy před spaním se dívala do jeho krásných tmavě hnědých očí a zblízka zkoumala jeho přenádherné rty, které byly určitě měkké, jemné a při dotyku horké... Matce řekla, že kdyby se s ní někdy něco náhodou stalo, vše co by potřebovala najde v té krabici... Myslela tím ten dopis... Dnes už to ale nevydržela... měla chuť skoncovat se vším.. Ale nemohla... Věděla, že by její nejlepší přítelkyně Milagros nikdy ten čin neodpustila. KDyž se zmyslela na Luciusovými hebkými rty, nechtěně se řízla tak, že prořízla žílu.. Nechtěla.. Byla sama doma.. Byla zesláblá, když najednou uslyšela zvonek..Věděla že kdyby někdo o to hodně stál, šel by dovnitř, protože vždy nechávala otevřeno a její přátelé o tom věděli.. Slyšela hluk, ale její oči už se těžce zavírali.. Nechtěla.. Snažila se krvácení zastavil, ale nemohla.. Byla na to až moc slabá... Najednou se prudce otevřely dveře a ona slaboulinkými mezírkama mezi očnímy víčky viděla, že je to Lucius. "Angelo ne.. " křikl a bez váhání ji vedl ven, kde žádalvšechny procházející aby zavolali sanitku.. Mladý muž zavolal a sanitka už byla na cestě. "Pod postelí... Krabice... " řekla zesláble.. Byla tam pro Luciuse zvláštní obálka. Měla v ní všechny své věci, které měla na světě nějraději.. Včetně svých pocitů... "Ty neumřeš" řekl a po tvářích se mu kutálely hořké slzy.. Kdyby jen věděla, že on ji tak dlouho miluje... Ale už je pozdě. "Miluju Tě" řekla z posledních sil a... Naposledy vydechla.. Naposledy mu řekla, že ho miluje, naposledy cítila jeho jemné ruce na svém těle, naposledy pohlédla do jeho něžných čokoládových očí.. NAPOSLEDY. "Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé" ozval se zoufalý křik Luciuse. Rozléhalo se to v dalších ulicích a dál.. Byla obrovská ozvěna. Na Angelinu bledou tvář dopadaly Luciusovy slzy, mezi kterými jí něžně políbil.. Naposledy.. Když přijela sanitka, položil ji tam a běžel do jejího pokoje.Z pod postele vytáhl krabici, na které byl krásný nápis "Vzpomínky na vždy zůstanou v srdci mým uzamčený" Další slzy se kutálely po jeho tváři.. Otevřel ji a viděl tam spoustu jeho fotek... Dále obálku, s názvem Mami promiŇ a na další bylo : Miluju Tě Luciusi.. Otevřel a roztřesenýma rukama četl: "Drahý Luciusi. Pokud čteš tento dopis, pravděpodovně už nejsem na tomto světě, ale mezi mými blízkými tam nahoře, v nebi. Věř, že mi je tam hezky, i když musím sledovat, jak žiješ dál.. Měl bys vědět, že jsem nikdy svou smrt nechtěla schválně... Milovala jsem Tě... Ale neměla jsem takovou sílu říct ti to do očí.. Bála jsem se, že se mi vysměješ, že budu jen jedna z těch zabouchlejch husiček... Chtěla bych se ti omluvit, kdyby jsi náhodou uronil nějakou slzu kvůli mně.. V obálce jsem ti zanechala věci, které mi byli po celý život tou největší oporou, které jsem milovala.. Bylo to nejkrásnější, co jsem po tobě na světě měla...I když ty jsi mi nikdy nepatřil.. Jen jako kamarád... Ale mé srdce tobě patřilo vždy! Ber to prosím na vědomí... Na posteli najdeš mého plyšáka, medvídkA, s kterým jsem usínala s myšlenkami na tebe... VEzmi si ho prosím... Měj se krásně a žij sekundou... Miluju Tě.Navždy s láskou Angela" Když dočetl, zmohl se jen na jedno. "SobčE! Necháš mě tu jen tak!" křikl do vzduchu, jaky kdyby se tím něco změnilo... Z obálky vysypal všechny věci, které tam byly... Byl tam její prstýnek, náramky, řetízky, A její nejmilejší fotografie, kde byla s Luciusem v objetí a šťastná... Byla opravdu šťastná.. ten den, tu hodinu, tu minutu, tu vteřinu.. Vzal si vše, i medvídka a s mokrými tvářemi, červenýma očima odešel domů.. Lidé na něj koukali jak na blázna, ale jemu to bylo jedno.. Myslel jen na jedno.. Oba byli tak stydliví, že si nedokázali vyznat city.. Tohle se nemuselo stát... Angela na něj nyní jen kouká z nebe a pláče kvůli smutku Luciuse..

Krásny príbeh

1. května 2008 v 12:31 | Olga
Prochází se městem,jmenuje se Gabriela.K zemi zvolna padá déšť.Padá na vlasy lidí a umývá jejich tváře.Gabriela vzpomíná na kluka,kterého letmo zahlédla v autobuse,otočil se za ní a usmál se.Sklopila hlavu.
Teď náhle ucítila něčí ruku na rameni. ,,Slečno,nevíte kolik je hodin?"Otočí se a neuvěří svým očím.Vždyť je to kluk z autobusu.Povídali si a on ji doprovodil domů.Před domem jí řekl:,,Moc dlouho jsem tě hledal!"Měli se rádi a věděli že se nikdy nesmí rozejít.Jednoho dne šla Gabriela domů a viděla ho po boku jiné dívky.Smál se a ona ho vzala za ruku.On ji políbil a nastoupili do autobusu.Gabriela stála na protějším chodníku chtěla zavolat,ale nemohla.Rozběhla se domů.Po tváři jí stékali slzy.
Večer se do prázdného bytu ozval telefon,ale nemohl probudit dívku,kterou uspal plyn.Ani ji nemohl říct,že ta dívka byla jeho sestra,která se vrátila z lázní.Zase padá déšť a umývá tváře lidí.K zemi padá rakev s Gabrielou.Jemu stékají slzy na bílou obálku,na které bylo napsáno:
Miluji tě a snad proto umírám navždy tvá Gabriela