Sekretářka

10. května 2008 v 10:35 | Olga
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani:"Ahoj miláčku!"
Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do
kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil
lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: "Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?"
Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem
slyšel od rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné
atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se
sekretářka zeptala:
"Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!"
"Nemusíme se vlastně vůbec vracet."
"Nezajdeme ke mně?"
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?"
"Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do loznice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou
písničku.
...seděl jsem na gauči...
..a na sobě jsem měl jen slipy a ponožky...
 

Taky hezký...

2. května 2008 v 12:33 | Olga
"Proč přestat myslet na tebe nedokážu, proč vkrádáš se do všech mých snů,nevynechává to pár dnů.. Proč? Žádám vysvětlení" napsala jednoho podzimního večera dívka jménem Angela svému tajnému idolu.. Teď už ale tajný nebyl... Věděl, že po něm touží, ale ignoroval to.. Je to jen další poblázněná, naivní a hloupoučká holka, která se do něj zamilovala.. On- Lucius byl idolem hodně dívek. Tak proč by se k nim nemohla přidat také další že? Jenže on nevěděl jak je to s ní vážné. Dny i noci proplakala kvůli tomu, že ho nemůže mít. Nebyla pro něj dobrá.. Byli jen přátelé.. Nic víc.. Doufala,že po té sms se něco změní.. Ale ne.. Ani se neuráčel odepsat. Určitě měl na zábavu něco lepšího, než odepisovat nějaký puberťačce... Přece se nebude namáhat.. Ale kdyby jen tušil.. Kdyby jen tušil, co provedla. Zatímco on si užíval s dívkou jménem Rozárie na diskotéce, Angela v koupelně znovu nejmíň po tísící plakala a řezala se.. Už když ho poznala, týden po tom napsala dopis na rozloučenou, kdyby si "náhodou" přeřízla žílu... Měla ho mezi krabicí nazvanou "Vzpomínky zůstanou", ve které měla fotky svých nejbližších, několik i Luciuse...Vždy před spaním se dívala do jeho krásných tmavě hnědých očí a zblízka zkoumala jeho přenádherné rty, které byly určitě měkké, jemné a při dotyku horké... Matce řekla, že kdyby se s ní někdy něco náhodou stalo, vše co by potřebovala najde v té krabici... Myslela tím ten dopis... Dnes už to ale nevydržela... měla chuť skoncovat se vším.. Ale nemohla... Věděla, že by její nejlepší přítelkyně Milagros nikdy ten čin neodpustila. KDyž se zmyslela na Luciusovými hebkými rty, nechtěně se řízla tak, že prořízla žílu.. Nechtěla.. Byla sama doma.. Byla zesláblá, když najednou uslyšela zvonek..Věděla že kdyby někdo o to hodně stál, šel by dovnitř, protože vždy nechávala otevřeno a její přátelé o tom věděli.. Slyšela hluk, ale její oči už se těžce zavírali.. Nechtěla.. Snažila se krvácení zastavil, ale nemohla.. Byla na to až moc slabá... Najednou se prudce otevřely dveře a ona slaboulinkými mezírkama mezi očnímy víčky viděla, že je to Lucius. "Angelo ne.. " křikl a bez váhání ji vedl ven, kde žádalvšechny procházející aby zavolali sanitku.. Mladý muž zavolal a sanitka už byla na cestě. "Pod postelí... Krabice... " řekla zesláble.. Byla tam pro Luciuse zvláštní obálka. Měla v ní všechny své věci, které měla na světě nějraději.. Včetně svých pocitů... "Ty neumřeš" řekl a po tvářích se mu kutálely hořké slzy.. Kdyby jen věděla, že on ji tak dlouho miluje... Ale už je pozdě. "Miluju Tě" řekla z posledních sil a... Naposledy vydechla.. Naposledy mu řekla, že ho miluje, naposledy cítila jeho jemné ruce na svém těle, naposledy pohlédla do jeho něžných čokoládových očí.. NAPOSLEDY. "Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé" ozval se zoufalý křik Luciuse. Rozléhalo se to v dalších ulicích a dál.. Byla obrovská ozvěna. Na Angelinu bledou tvář dopadaly Luciusovy slzy, mezi kterými jí něžně políbil.. Naposledy.. Když přijela sanitka, položil ji tam a běžel do jejího pokoje.Z pod postele vytáhl krabici, na které byl krásný nápis "Vzpomínky na vždy zůstanou v srdci mým uzamčený" Další slzy se kutálely po jeho tváři.. Otevřel ji a viděl tam spoustu jeho fotek... Dále obálku, s názvem Mami promiŇ a na další bylo : Miluju Tě Luciusi.. Otevřel a roztřesenýma rukama četl: "Drahý Luciusi. Pokud čteš tento dopis, pravděpodovně už nejsem na tomto světě, ale mezi mými blízkými tam nahoře, v nebi. Věř, že mi je tam hezky, i když musím sledovat, jak žiješ dál.. Měl bys vědět, že jsem nikdy svou smrt nechtěla schválně... Milovala jsem Tě... Ale neměla jsem takovou sílu říct ti to do očí.. Bála jsem se, že se mi vysměješ, že budu jen jedna z těch zabouchlejch husiček... Chtěla bych se ti omluvit, kdyby jsi náhodou uronil nějakou slzu kvůli mně.. V obálce jsem ti zanechala věci, které mi byli po celý život tou největší oporou, které jsem milovala.. Bylo to nejkrásnější, co jsem po tobě na světě měla...I když ty jsi mi nikdy nepatřil.. Jen jako kamarád... Ale mé srdce tobě patřilo vždy! Ber to prosím na vědomí... Na posteli najdeš mého plyšáka, medvídkA, s kterým jsem usínala s myšlenkami na tebe... VEzmi si ho prosím... Měj se krásně a žij sekundou... Miluju Tě.Navždy s láskou Angela" Když dočetl, zmohl se jen na jedno. "SobčE! Necháš mě tu jen tak!" křikl do vzduchu, jaky kdyby se tím něco změnilo... Z obálky vysypal všechny věci, které tam byly... Byl tam její prstýnek, náramky, řetízky, A její nejmilejší fotografie, kde byla s Luciusem v objetí a šťastná... Byla opravdu šťastná.. ten den, tu hodinu, tu minutu, tu vteřinu.. Vzal si vše, i medvídka a s mokrými tvářemi, červenýma očima odešel domů.. Lidé na něj koukali jak na blázna, ale jemu to bylo jedno.. Myslel jen na jedno.. Oba byli tak stydliví, že si nedokázali vyznat city.. Tohle se nemuselo stát... Angela na něj nyní jen kouká z nebe a pláče kvůli smutku Luciuse..

Krásny príbeh

1. května 2008 v 12:31 | Olga
Prochází se městem,jmenuje se Gabriela.K zemi zvolna padá déšť.Padá na vlasy lidí a umývá jejich tváře.Gabriela vzpomíná na kluka,kterého letmo zahlédla v autobuse,otočil se za ní a usmál se.Sklopila hlavu.
Teď náhle ucítila něčí ruku na rameni. ,,Slečno,nevíte kolik je hodin?"Otočí se a neuvěří svým očím.Vždyť je to kluk z autobusu.Povídali si a on ji doprovodil domů.Před domem jí řekl:,,Moc dlouho jsem tě hledal!"Měli se rádi a věděli že se nikdy nesmí rozejít.Jednoho dne šla Gabriela domů a viděla ho po boku jiné dívky.Smál se a ona ho vzala za ruku.On ji políbil a nastoupili do autobusu.Gabriela stála na protějším chodníku chtěla zavolat,ale nemohla.Rozběhla se domů.Po tváři jí stékali slzy.
Večer se do prázdného bytu ozval telefon,ale nemohl probudit dívku,kterou uspal plyn.Ani ji nemohl říct,že ta dívka byla jeho sestra,která se vrátila z lázní.Zase padá déšť a umývá tváře lidí.K zemi padá rakev s Gabrielou.Jemu stékají slzy na bílou obálku,na které bylo napsáno:
Miluji tě a snad proto umírám navždy tvá Gabriela
 


Všem ženám a mužům

30. dubna 2008 v 23:02 | Olga

Malý chlapec sa spýtal mamy: 'Prečo plačeš?' 'Pretože som žena,' povedala mu. Nerozumiem!' povedal syn. Jeho mama ho len objala a povedala: 'A nikdy ani neporozumieš.' Neskôr sa chlapec opýtal svojho otca: 'Prečo sa mi zdá, že mama plače bez dôvodu?' 'Všetky ženy plačú bez dôvodu,' bolo všetko, čo mohol otec odpovedať. Malý chlapec vyrástol a stal sa mužom, avšak stále nerozumejúc, prečo ženy plačú. Nakoniec zavolal Bohu a keď sa dovolal, spýtal sa: ' Bože, prečo sa ženy rozplačú tak ľahko??' Boh odpovedal: ' Keď som urobil ženu, musela byt výnimočná. Urobil som jej PLECIA dosť silné na to, aby uniesla váhu sveta, ale natoľko jemné, aby poskytovali pohodlie. Dal som jej vnútornú SILU, aby vydržala pôrod dieťaťa a odmietnutie, ktoré veľa ráz okúsi od svojich detí. Dal som jej TVRDOSŤ, ktorá jej pomôže stále pokračovať, keď sa všetci ostatní vzdávajú a starať sa o svoju rodinu napriek chorobám a únave, bez sťažovania sa. Dal som jej CIT milovať svoje deti za všetkých okolností, dokonca aj vtedy, ak ju jej dieťa hlboko ranilo. Dal som jej ODVAHU prijať svojho manžela napriek jeho chybám a sformoval som ju z jeho rebra, aby chránila jeho srdce. Dal som jej MÚDROSŤ, aby vedela, že dobrý manžel nikdy neraní svoju ženu, ale niekedy skúša jej silu a rozhodnosť stáť vedľa neho bez výhrad. A nakoniec som jej dal SLZU, ktorú vyroní, ktorá je výlučne jej, aby ju použila kedykoľvek ju bude potrebovať, aby to zvládla. Na tú slzu má naozaj právo, nik nevydrží bez slova toľko ako žena! Krása ženy nie je v šatách, ktoré nosí, v postave, ktorú má, ani v spôsobe akým si češe vlasy. Krása ženy musí byť v jej očiach, pretože tie sú bránou k jej srdcu, miestu, kde sídli láska. ...dajte si veľký pozor, aby ste nerozplakali ženu, lebo Boh počíta jej slzy! Žena vyšla z mužovho rebra, nie z jeho nôh, aby bola pošliapaná, nie z jeho hlavy, aby bola povýšenecká, ale z jeho boku, aby mu bola rovnou... Z miesta pod ramenom, aby bola chránená, a vedľa srdca, aby bola milovaná... Prosím, pošli toto všetkým krásnym ženám, ktoré poznáš. Všetky si zaslúžia našu lásku, za ich trpezlivosť, silu, múdrosť, cit, a vytrvalosť. Prosím, pošli toto všetkým mužom, ktorí ešte nevedia, prečo ženy plačú.


Smutný, ale nádherný příběh

30. dubna 2008 v 23:02 | Olga
Stojí to za prečítanie:
Deň pred Vianocami som sa ponáhlala do supermarketu dokúpiť darčeky,ktoré som nestihla. Keď som uvidela ten dav, prešla ma chuť a začala som si frflať pre seba: "Môžem tu čakať večnosť, nič nestíham,a ešte čo všetko musím vybaviť..." Vianoce začínajú byť čím ďalej tým stresovejšie, keby sa tak dalo celý ten zhon prespať!" Nakoniec som sa predsa len prebojovala do oddelenia s hračkami a začala som nadávať na ceny, premýšľajúc, či sa vôbec moje deti budú s týmito hračkami hrať. Ako som tak blúdila popri regáloch, zbadala som asi 5 ročného chlapčeka, ktorý si k sebe túlil jednu bábiku. Mal strašne smutný pohľad pritom ako hladkal bábiku po vláskoch. Potom sa otočil k jednej staršej dáme spýtajúc sa: "Babi, si si istá, že nemám dosť peňazí, aby som kúpil túto bábiku?" Staršia dáma mu odpovedala:"Vieš aj ty sám, že nemáš dosť peniažkov, zlatúšik." Potom poprosila vnúčika, aby na ňu chvílku počkal, kým sa ešte na niečo pozrie. Rýchlo odišla. Chlapček ešte stále mal v náručí tú bábiku. Nakoniec som sa vybrala k nemu a spýtala som sa ho:"Komu by si chcel kúpiť tú bábiku?" "Túto bábiku chcela moja sestrička na Vianoce zo všetkého najviac, bola si istá, že jej ju Mikuláš prinesie pod Stromček" "Tak keď ju tak chcela, tak jej to Mikuláš určite prinesie." "Nie, nie, tam kde je teraz Mikuláš už nemôže priniesť darčeky. Aby bábiku dostala, tak ju musím dať mamičke, aby jej ju odovzala, keď tam pôjde" Očká mu pri tom ešte viac zosmutneli. "Moja sestrička išla k Ježiškovi, aby bola s ním. A tatino mi povedal, že aj maminka za chvílku pôjde za Ježiškom, tak som si myslel, že by jej tú bábiku mohla zobrať." Potom mi ešte ukázal jednu milú fotku, na ktorej sa usmieval. "Túto fotku by som jej tiež chcel poslať,aby na mňa nikdy nezabudla. Mám veľmi rád svoju maminku a želám si, aby neodišla, ale tatino hovoril, že že musí odísť, aby mojej sestričke nebolo smutno" Potom sa zase pozrel s tými jeho smutnými očkami na bábiku. Rýchlo som si vybrala peňaženku a nepozorovane som si z nej vybrala peniaze, a povedala som chlapčekovi: "Poď prepočítame tvoje peniaze,čo keď predsa len budú stačiť na tú bábiku?" "Dobre, dúfam, že ich predsa len bude dosť" Rýchlo som pridala k peniažkom ktoré mi podával, tie svoje, tak aby si to nevšimol a začali sme počítať. Bolo dosť peňazí na bábiku a ešte mu aj zostalo. Chlapček zvolal:"Ďakujem Ti Bože, že si mi dal dosť peňazí." Potom sa na mňa pozrel a povedal: "Vieš, včera som poprosil Boha, aby mi dal dostatok peňazí na
bábiku, aby ju mohla maminka zobrať sestričke, a on ma vypočul!!! Ešte som chcel kúpiť maminke jednu bielu ružičku, ale to som sa už neodvážil žiadať od Boha. Ale on predsa len mi dal viac, aby som mohol kúpiť aj bábiku aj ružičku. Vieš, maminka má veľmi rada biele ruže." O pár minút sa chlapčekova babička vrátila a odišli. Po stretnutí s chlapčekom som pokračovala v nákupoch, ale už v zmenenej nálade, stále som na neho musela myslieť. Potom som si spomenula na článok, ktorý som čítala pred dvoma dňami.Písalo sa o opitom šoférovi, ktorý havaroval s iným autom, v ktorom
sedela mladá žena so svojou dcérkou. Dievčatko na mieste zomrelo a matka bola v kritickom stave. Dva dni po mojom stretnutí s chlapčekom som si prečítala článok, ktorý oznamoval, že chlapčekova mamina zomrela. Bežala som do kvetinárstva a kúpila som kyticu bielych ruží a vybrala som sa na pohreb. Na mieste, kde sa môžu príbuzný naposledy rozlúčiť so svojou najmilšou,ležala mladá žena v truhle, v ruke mala kyticu bielych ruží, vedľa seba mala položenú chlapčekovu fotku a bábiku. S plačom som opustila cintorín, s pocitom, že sa môj život zmenil. Láska, ktorú chlapček cítil k svojej maminke a sestričke bola nepredstaviteľná. A jeden opitý vodič mu za stotinu sekundy zobral maminku aj sestričku, ktoré tak veľmi ľúbil.

Kam dál